ZLATÝ STANDARD A TOUHA PO STABILITĚ

MNOZÍ ODBORNÍCI NA KAPITÁLOVÝ TRH SE OBÁVAJÍ O DLOUHODOBOU STABILITU DŮLEŽITÝCH MĚN, JAKO JE DOLAR A EURO, VZHLEDEM K ROSTOUCÍMU ZADLUŽENÍ VLÁD, PODNIKŮ A SPOTŘEBITELŮ, A PROTO VOLAJÍ PO NÁVRATU ZLATÉHO STANDARDU.

Masivní ztráta důvěry v dolar a euro

Pro ilustraci stojí za to podívat se na vývoj peněžní zásoby v USA a eurozóně od roku 2000.
Toto období bylo charakterizováno četnými krizemi různého druhu (internetová bublina, realitní krize v USA, krize eura, pandemie koronaviru a válka na Ukrajině). Ve snaze zmírnit negativní důsledky těchto krizí přijala řada vlád balíčky ekonomických stimulů a snížení daní, zatímco FED a ECB znásobily peněžní zásobu. V důsledku toho se peněžní zásoba M2 v USA vyšplhala o 16,5 bilionu na téměř 21,1 bilionu dolarů, zatímco v eurozóně byl ve stejném období zaznamenán nárůst o 11,1 bilionu na 16,3 bilionu dolarů.

Vzhledem k tomu, že dnešní měnové systémy jsou založeny výhradně na důvěře v ekonomickou sílu země a kompetentnost jejích vlád, zdá se zdravá míra nedůvěry a volání po zlatém standardu pochopitelnou reakcí. Problém je v tom, že návrat ke zlatému standardu by vyžadoval, aby daná měna byla kryta zlatem.
Při ceně zlata 2 500 dolarů za trojskou unci by například výše zmíněné peněžní zásoby USA ve výši 21,1 bilionu dolarů odpovídala zásobě zlata ve výši více než 262 000 tun zlata. Podle Světové rady pro zlato činí zlaté rezervy USA ve skutečnosti „pouze“ 8 133,5 tuny a rezervy všech centrálních bank méně než 37 000 tun.

Velké kouzlo zlatého standardu

Někteří konzervativní ekonomové a američtí politici jsou pro návrat zlatého standardu. Tvrdí, že tato systémová změna měnové politiky by mohla pomoci kontrolovat inflaci a posílit důvěru v měnu. „Rakouská ekonomická škola“ vznikla ve Vídni na konci 19. století. Představitelé této myšlenkové školy mimo jiné odmítali tvorbu peněz centrálními bankami a požadovali návrat ke zlatému standardu a tržním měnám. Podle nich nejlépe fungují neregulované trhy a státní zásahy často způsobují více škod (v důsledku špatné alokace nebo vzniku bublin) než užitku.
Donald Trump se během svého prezidentství také opakovaně vyslovil pro možný návrat ke zlatému standardu. Pokud, na rozdíl od současných průzkumů, vyhraje na podzim volby, mohlo by se o tomto tématu opět diskutovat.

Snaha o znovuzavedení zlatého standardu s cílem ukáznit měnovou politiku a dosáhnout zdravější fiskální politiky vlád však s sebou nese řadu problémů.
Podle Světové rady pro zlato se celosvětové zásoby zlata zvyšují prostřednictvím důlní produkce o výrazně méně než 4 000 tun ročně. Při současné ceně zlata by to odpovídalo hodnotě o něco vyšší než 320 miliard dolarů. To by rozhodně nestačilo na to, aby byla americká měna podložena zlatem ze žlutého drahého kovu.
Vzhledem k tomu, že různé centrální banky mimo USA již několik let zvyšují své zlaté rezervy, je poměrně pravděpodobná jedna věc: zlata není tolik, aby globálně aktivní ekonomice zaručilo jak stabilní měnu, tak dostatečnou nabídku kapitálu.

Bude proto zajímavé sledovat, zda se některá země v budoucnu skutečně odváží vrátit ke zlatému standardu, protože by to znamenalo, že by se její vláda musela vzdát pohodlné a flexibilní možnosti „vytvářet“ peníze ze vzduchu.

Zdroj: pro aurum