Kde vzít zdroje na zaplacení volebních dárků v podmínkách desolátních státních financí, řeší aktuálně italská vláda. Není žádným tajemstvím ani pomluvou, že Italové jsou historicky vzato praví mistři v produkci dluhů a inflace.
Navzdory faktu, že se Itálie již nachází v ekonomické recesi a italský dluh už dosáhl 130% HDP, mají být volební sliby populistické Salviniho vlády, jako například základní mzda či posunutí hranice odchodu do důchodu, rozhodně uvedeny v život. A tak se vláda začíná zajímat o 2451,8 tun zlatých italských rezerv.
Palcový titulek v NTV „Salvini vidí prodej zlatých rezerv jako opci“, prozrazuje úmysl.
Jistě. Je-li jednou džin vypuštěn z lahve, je jen otázkou času, než se z této „opce“ stane „zajímavá alternativa“ až nakonec „bezalternativní nutnost“.

Nejen pro Itálii to musí být smutná vizitka, když jsou správci financí země odhodláni prodat z majetku země to poslední – tedy „rodinné stříbro“.
Co bude dále, až stát projí své zlaté rezervy? U snědeného krámu začne národ hledat viníky?